XVII. Hanácké okruh
_______________________________________________________

Výsledková listina HO 2012



Už v pátek 20. července odpoledne se začali sjíždět vzdálenější účastníci do areálu SPŠ polytechnické v Olomouci na Rooseveltově ulici. Pro pořádání již sedmnáctého ročníku hanáckého okruhu byl tento areál zvolen po dlouhých úvahách. Změna zázemí akce z již nevyhovující Čekyně přinesla ale také změnu tradičního květnového termínu na období dovolených. I přesto, že někteří tradiční účastníci se právě z důvodů dovolené na akci nepřihlásili, byl nakonec na stovku plánovaný maximální možný počet posádek při uzávěrce přihlášek naplněn. SKAM Olomouc, pořadatel akce tak nerad musel některé po uzávěrce se hlásící veteránisty odmítnout.
V sobotu ráno se zaregistrovala i zbylá polovina přihlášených posádek, která se ochudila o seznamovací večer.
V 8.45 hod proběhla plánovaná rozprava s jezdci. Na ní si mohli všichni předem prohlédnout, jaké ceny letos čekaly na vítěze sedmnácti jednotlivých kategorií.
Pak už zazněl povel „ke strojům“ a ty se vydaly společně do historického centra Olomouce.
Horní náměstí v Olomouci tak v sobotu 21. července obsadily automobily a motocykly vyrobené před rokem 1939. Ty, ač jich byla stovka, nebylo přes množství nadšených diváků téměř vidět.
Vlastně mimo startovního oblouku Motor Journalu vyčnívaly z davu pouze vysoké karoserie automobilů na loukoťových kolech, kterých se zde sjelo hned několik.
Většinou dobově oděné posádky za doprovodu příjemné hudby Olomouckého Dixieland Jazz Bandu pózovaly u svých strojů na četné žádosti jak amatérských, tak profesionálních fotografů. Atmosféra připomínala opravdu prvorepublikovou dobu, která byla zachycena i na plakátu k akci z předválečné pohlednice. Jen lidí i aut tu bylo mnohem více.
Premiéru po renovaci tu měly hned tři automobily. BMW 327/28 z roku 1938 Milana Pulce z Prostějova, Praga Mignon z roku 1929 Vojtěcha Valenty z Čekyně a také čtyřmístný roadster Wikov 40 Lubomíra Pešáka z roku 1936, který opět obohatil sbírky wikovů místní Veteranareny.
Olomoučanům se ale nejvíce líbil dokonale renovovaný anglický Rolls Royce Phantom I z roku 1928, se kterým přijel z Kroměříže František Kudela s chotí.
Také mezi motocykly bylo z čeho vybírat. Pořadatelé očekávali, že se divákům bude opět nejvíce líbit dokonalá renovace Pavla Malaníka předvedená na motocyklu Laurin&Klement, případně precizně provedený Ariel 500 OHV SG z roku 1931 Jiřího Zemánka z Přerova nebo některý z luxusních motocyklů, například Harley Davidson 750 D z roku 1929 Jiřího Filípka z Ludmírova.
Vítěz mezi motocykly nakonec zastupoval zcela odlišnou kategorii, neboť největší obdiv podle odevzdaných hlasovacích lístků vzbudil Vladislav Kučera z Jičína, respektive jeho francouzský motocykl San Sou Pap s řemenovým pohonem vyrobený v roce 1923.
Ceny předal z improvizovaného pódia, které tvořil ložný prostor valníku Z 18, náměstek hejtmana Olomouckého kraje ing. Pavel Horák.
Ten také všechny posádky vypustil mávnutím startovacího praporku do I. etapy Hanáckého okruhu. Diváci vytvořili špalír až k výjezdu z náměstí a všechny posádky, jejichž postupný start trval více než hodinu, vyprovodili zaslouženým potleskem.
Dokonce třikrát se na startu objevil Antonín Pavelka z Napajedel, který předvedl v plné jízdě své vystavené kopie monocyklu z roku 1894, parního motocyklu z roku 1869 a elektromobilu DORA z roku 1906.
Hanácký okruh měl tentokrát první plánovanou zastávku ve Skrbeni, kde byli účastníci při čekání na připravené otázky v průjezdní kontrole pohoštěni hanáckým koláčem od nefalšovaných Hanaček v krojích.

Moc jim to slušelo, stejně jako místním dobrovolným hasičům, kteří předváděli svou pýchu, hasičskou stříkačku pořízenou v roce 1899 u firmy R.A. Smékal v nedalekých Čechách pod Kosířem a opatřenou v roce 1923 benzínovým motorem. Naštěstí to byla jediná voda, která za celý den na některé zvědavé účastníky sedmnáctého Hanáckého okruhu, i přes nepříznivé předpovědi počasí, spadla.

Po rychlém průjezdu Olomoucí čekalo na posádky další přemýšlení nad připravenými otázkami u průjezdní kontroly před impozantní siluetou „Hanácké baziliky“, fotogenického poutního místa v Dubu nad Moravou.
Odtud už vedla trať do areálu tovačovského zámeckého parku, kde posádky čekala pauza na znamenitý oběd, který připravily kuchařky v nedaleké místní školní jídelně.
Pořadatelům se podařilo v Tovačově přes sedmdesát automobilů a více než dvacítku motocyklů alespoň částečně uspořádat po jednotlivých kategoriích. A tak tu bylo k vidění, mimo už zmíněné staříky na loukotích, také třeba 16 tater vedle sebe. K nejzajímavějším z nich patřil landaulet Tatra 12 z roku 1929 Jiřího Konáška z Kadaně a velmi zachovalá šestisedadlová Tatra 52 Jeronýma Hubáčka z Dolní Rovně.
Těžko ale hodnotit, který automobil či motocykl že byl pěknější, neboť každému se líbí něco jiného. Jednoduché to bylo u automobilů Jawa, ta byla jen jedna a krásná. Ale třeba už Walter Junior přijel ve dvou úplně rozdílných provedeních.
Ostatních prvorepublikových československých značek - Aero, Škoda, Praga a Zetka včetně vozu Z9 z Technického muzea v Brně, se kterým jela Sylvie Zouharová Dyková, bylo shodně po sedmi.
Wikovů bylo při premiéře této kategorie na Hanáckém okruhu zatím méně, „jen“ pět. Z olomoucké Veteranareny mimo už zmíněné premiéry otevřeného Wikova 40 se sem vypravil vůbec nejstarší dochovaný wikov z roku 1924 a osmadvacítka, se kterou se svezl Josef Zemánek z Prostějova.
Tuto trojici doplnila impozantní čtyřdveřová čtyřicítka z roku 1937 Radima Hlaváčka z Boršic a jízdu si užívající brněnská posádka Karel Nestrojil a Petr Uhlíř na čistě sportovní verzi osmadvacítky z roku 1929.
Nebylo vůbec lehké někoho vybrat, neboťcenu v eleganci by si zasloužili všichni. Starostu Tovačova, Mgr. Leona Bouchala, ale přitahovala i přes přítomnost nádherných zahraničních vozů Hispano Suiza, Bentley, BMW, Renault, Ford, Hupmobile, Chrysler, Studebaker či Bugatti přeci jen domácí značka Praga. Krásnou cenu za nejelegantnější vůz tak nakonec obdržel už zmíněný Vojtěch Valenta za čerstvou premiéru - Pragu Mignon z roku 1929. Velká luxusní limuzína byla při renovaci s citem opravdu propracovaná do nejmenších detailů.
Také mezi motocykly byl těžký výběr, neboť mimo českých značek L&K, Jawa, ČZ a Eska byly zastoupeny i zvučná jména značek zahraničních. Ty reprezentovaly třeba čtyři Ariely, dva stroje BSA, dva Nortony, dva motocykly BMW, Harley Davidson, Sunbeam, Triumph, Indian a další. Starostu Tovačova nakonec ale překvapivě zaujal nádherně dožilý, tedy nerenovovaný motocykl NSU 351 OSL, na kterém přijel z Přerova Jiří Všetička.
Ještě před předáním těchto originálních cen, které vyrobil Jiří Rožnovský, předvedla divadelní společnost Větřák z Pivína tematickou humoresku „Jak stréček Křópal kópile automobil“, která dobovou atmosféru v zámeckém parku velmi dobře doplnila. I přes to, že ne všichni hanáckému nářečí úplně do detailu rozuměli, bavili se nad „štrapácí“ s vozem Wikov velmi dobře.

Po předání cen historické stroje, které mnohdy nenajdete ani jako stacionární exponát v muzeu, po jednom opět odstartovaly do odpolední etapy.
V Brodku u Přerova čekal posádky už vlastně tradiční úkol, kop do brány, respektive na desku s obodovanými otvory.
Do nejmenšího z nich ohodnoceného nejvíce - deseti body, se trefili celkem čtyři „fotbalisté“.
Další průjezdní kontrola byla připravena ve Velkém Týnci, kde měl výhodu ten, kdo dával dobrý pozor při představení v Tovačově. Zazněly tam obě správné odpovědi.
Ovšem i pro ty kteří hanáckou otázku neuhodli, čekala v areálu místního zámku sladká odměna, opět podávaná v hanáckém stylu.
Zámecký park ve Velkém Týnci tak uvítal postupně všechny stroje, včetně těch nejstarších.

Mezi automobily jím byl americký Hupmobile R20 pana Jindřicha Synka ze Studence vyrobený v roce 1911. Ovšem nejstarším byl motocykl Laurin&Klement typ B z roku 1902, na kterém musel do kopce trošku přišlápnout Pavel Malaník z Luhačovic. Naopak nejmladším strojem, (který dostal jako jeden ze tří strojů pořadatelskou výjimku), byl Indian Scout550 Pavla Miky z Chropyně.
Poslední plánovanou zastávkou byla ještě Velká Bystřice. I ta má svůj zámek, u něhož si účastníci dopřáli trochu klidu s točenou zmrzlinou.
Byl tu ale ještě pořadateli nachystán i poslední úkol, který vyzkoušel jejich správný odhad. Rozdíl mezi průměrem volantu Z4 a délkou řídítek ČZ 150 byl 30 cm a přesně ho trefily jen čtyři posádky.
Do cíle v Olomouci už to pak bylo jen kousek, a tak se nikam nespěchalo. Zajímavé je, že i přes hlasy, že se všichni vlastně chtějí jen svézt, tak těch „nesoutěžících“, tedy těch co zřejmě vůbec neplnili pořadateli připravené soutěžní úkoly, byla výrazná menšina.
Z 97 účastnících se posádek jich totiž jen 13 neodevzdalo v cíli jízdní výkaz, čímž se ochudili o možnost získat připravené ceny v jednotlivých soutěžních kategoriích.
Soudě podle úsměvů v cíli, byly i tyto posádky spokojeny i přesto, že na vyhlášení cen už nečekaly.
To bylo připraveno totiž až na 20 hodinu v sále Střední školy polytechnické. Její rozsáhlý a moderní areál poskytl účastníkům velmi dobré zázemí. Internát disponuje 180 lůžky pro ubytování účastníků, školní jídelnou a už zmíněným ozvučeným sálem, který bez problémů pojmul všech 200 členů posádek a parkoviště zase stovku účastnických strojů. K tomu je k dispozici také odstavná plocha pro parkování doprovodných vozidel včetně přívěsů a vleků. Areál je navíc uzavřený, hlídaný a motocykly a na vlhko choulostivé vozy se daly na noc schovat do školních garáží.
Na slavnostním večeru bylo kromě zábavy s živou hudbou (a tomboly o ceny věnované sponzory), hlavním bodem opravdu časově náročnější předávání cen.
Na úvod byly oceněny kytičkou čtyři odvážné řidičky a po té došlo na tradiční ceny - poháry starostů průjezdních obcí, tedy: ceny pro nejvzdálenějšího účastníka (Milan Morava se Škodou Popular jenž přijel s rodinou po ose z 220 km vzdálené Žirovnice), ceny pro nejmladšího účastníka (Jan John, ročník 1994 také se Škodou Popular), ceny za nejstarší vozidla (viz výše), ocenění nejpůvodnějšího automobilu (Stuebaker Director z roku 1930 Milana Vaníčka z Plzně), nejpůvodnějšího motocyklu (Ariel 500 OHV z roku 1929 Luboše Vaníčka), nejmenšího rozdílu mezi rokem narození řidiče a rokem výroby automobilu (Jiří Bulíček z Hradce Králové, který se narodil v roce 1928, tedy ve stejném jako byla vyrobena jeho Tatra 12) a další jako třeba nejelegantnější posádka (Leoš Novotný s chotí a Fordem T Doctors Coupe z Vracova), nejúspěšnější zahraniční účastník (Václav Dostálek s Pragou Baby ze Žiliny), nejúspěšnější dámská posádka (Simona Hyánková s vozem Praga Baby z roku 1936 z Olomouce), nejoriginálnější motocyklista (Vladislav Kučera na moto San Sou Pap) a dalších, včetně vyhodnocení klubového přeboru členů SKAM, který tentokrát pro sebe získal Jiří Čekan z Velkého Újezda s vozem Aero 50 sport ročníku 1938.
Tentokrát se vyhlášování ještě protáhlo, neboť se rozdávaly také ceny v sedmnácti jednotlivých kategoriích. Byly nádherné a připravil je Jiří Rožnovský z Opavy, který pro každou kategorii vyrobil nějakého reprezentativního zástupce. Takže mezi cenami byly motocykly: řemenový Rösler&Jauernig, ČZ 250, Ariel 500RH, BMW, Indian, no a celá řada automobilů. Počínaje L&K Voiturette, Fordem T, pak Škoda L&K 110, Bugatti 35, Aero 662, Tatra11, Tatra 57, Praga Baby, Praga Piccolo sport, Wikov 40, Z 4 roadaster.
Hlavní cenu, putovní pohár pro celkového vítěze převzal z rukou Pavla Berana juniora, posledního vlastně už dvojnásobného držitele této ceny Petr Hejtman z Hněvotína, který tento ročník absolvoval na voze Škoda 422 z roku 1930.
Jen plechový model Mercedes 170 neměl ve startovním poli adekvátního „velkého“ zástupce, neboť skupina slovenských veteránistů se sice na soutěž řádně přihlásila (včetně avizovaného Mercedesu 170H), ale nakonec bez omluvy nedorazila.
Škoda. Samozřejmě nejen pro ně, ale hlavně byly zabrány tři místa pro některé jiné účastníky, které musel pořadatel SKAM Olomouc velmi nerad odmítnout. Těm svezení na vydařené akci tentokrát uniklo a tak nezbývá než se těšit na ročník další (2014). Doporučujeme tedy všem, aby se pak na XVIII. HO včas přihlásili. 100 posádek je opravdu maximum, které lze v daných podmínkách rozumně organizačně zvládnout tak, aby byly všichni spokojeni. Také omezení pro vozidla vyrobená do roku 1939 sedmnáctý Hanácký okruh zdárně zvládl a prokázal, že není třeba se takového kroku vůbec obávat. Samozřejmě je potřeba mít k tomu i skvělé partnery, jakými třeba byl Olomoucký kraj, Město Olomouc a Město Tovačov. No a samozřejmě starostové všech průjezdních obcí, ve kterých občané účastníkům nadšeně mávali a mnohde si udělali i před domy příjemný sobotní piknik. Děkujeme tedy i obecním úřadům těchto obcí: Křelov-Břuchotín, Horka nad Moravou, Skrbeň, Kožušany – Tážaly, Charváty, Dub nad Moravou, Věrovany, Citov, Rokytnice, Brodek u Přerova, Majetín, Krčmaň, Velký Týnec, Velká Bystřice, Bukovany a Samotišky
Na zdárném průběhu akce mají velký podíl také sponzoři, bez kterých by to vůbec nešlo, ať už podpořili akci jakkoliv.
Velké poděkování tedy patří firmám:
T.S. Bohemia a.s., Veteran Arena, Motor Journal, Europlast CZ s.r.o., KOVO M+M Marek s.r.o, Chropyňská strojírna, Depam, Lahůdky J. Martinásek, Enika, Jaroš, EVVA spol. s r.o., Hanácká Kyselka, Cedro sole, Müller elektro, GALVA, CAOF–ALPINE, Tiskárna 7 Ivo&Josef Indra, Restaurace Leguán, Pivovar Litovel, Hurtado, Syrmex, Profit, MANEK stavební stroje spol. s r.o., o-krouzky.cz a další

Za pořádající klub SKAM Olomouc
Radek Procházka a Jiří Kohlíček

Ostatní fotky z HO 2012
fotogalerie Roberta Sobčáka
fotogalerie Karla Manka

www.i-veteran.cz
www.olomoucky.denik.cz
www.gabriell76.blogspot.cz
www.vajlax.rajce.idnes.cz
www.kraje.idnes.cz
www.oldtimeranonce.cz
www.eurooldtimers.cz
_______________________________________________________